BIBLEPAGE.NET

Příjemné čtení Božího slova na internetu

Verš dne

Bůh duch jest, a ti, kteříž se jemu modlí, v duchu a v pravdě musejí se modliti

Jan 4:24


 

Kapitola 41



1(40:20) Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
2(40:21) Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
3(40:22) Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
4(40:23) Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
5(40:24) Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
6(40:25) Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
7(40:26) Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
8(40:27) Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
9(40:28) Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
10(41:1) Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
11(41:2) Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
12(41:3) Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
13(41:4) Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
14(41:5) Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
15(41:6) Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
16(41:7) Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
17(41:8) Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
18(41:9) Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
19(41:10) Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
20(41:11) Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
21(41:12) Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
22(41:13) V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
23(41:14) Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
24(41:15) Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
25(41:16) Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
26(41:17) Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
27(41:18) Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
28(41:19) Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
29(41:20) Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
30(41:21) Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
31(41:22) Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
32(41:23) Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
33(41:24) Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
34(41:25) Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.



  • Zahraniční verze  
  • English
  • Français
  • Deutsch
  • Español
  • Português
  • Italiano
  • Nederlands
  • Român
  • Dansk
  • Svensk
  • Suomi
  • Norsk
  • Čeština
  • русский
  • Український
  • Български
  • Polski
  • Hrvatski
  • Magyar
  • Shqiptar
  • עברית
  • Türk
  • 圣经
  • 聖經
  • 한국의
  • 日本語
  • Tiêng Viêt
  • ภาษาไทย
  • Tagalog
  • Indonesia
  • हिन्दी
  • தமிழ்
  • ਪੰਜਾਬੀ
  • اردو
  • Somali
  • Kiswahili
  • العربية